Třídění šatníku:)

Krásný den.

Téma dnešního článku jsem vám už nastínila na mém instagramu.

Jako full time blogger některé věci dostávám, a spoustu věcí si kupuji. Někdy v začátcích blogu jsem si věci kupovala jen protože jsem měla vizi, jak je využiji na focení a nakonec je na sobě měla jen jednou na fotku. Dnes se snažim nakupovat neukvapeně a s rozmyslem, ale co vám budu povídat, taky se někdy jednoduše urvu ze řetězu. Takové úlety mě nejčastěji potkávají u mamky v Usa, kde mi při dovolené asi vypína centrum mozku které ovládá příčetnost, a některé z koupených věcí jsem nakonec nikdy ani nevytáhla. 

Jednou za čas se tedy vrhnu na třídění šatny. Tentokrát jsem byla docela tvrdá a snažila jsem se vytřídit oblečení, které jsem zhruba rok a víc neměla na sobě. Dávala jsem stranou i oblečení, které mám spojeno s nějakou hezkou vzpomínkou, ale myšlenka, že si je někdo jiný spojí s novým, doufám pěkným zážitkem, pro mě byla přednější. 

Už nějaký ten rok věci z mého šatníku vozím do dětského domova. 

Každá blogerka ať si to řeší podle svého, respektuji každého rozhodnutí. 

Já sama jsem nikdy neprodávala oblečení, které jsem ze spolupráce dostala, přišlo by mi to jako okrádat vlastní čtenářky, zvlášť, když jsem to dostala zadarmo.Přijde mi to vůči vám prostě neetické.

I do DD jsem vezla v podstatě jen oblečení, které jsem si v posledních pár letech nakoupila, protože když už s nějakou firmou spolupracuji, velmi dobře si vybírám věci které si od nich mám vzít. 

Musí to být přesně můj styl a musí mi vyhovovat.

Nestavím se proti blogerským bazarům, je to každého věc.

Naopak se mi třeba líbí, že mi Nikol z Blogesek říkala že jejich příští bazar bude mít i výtěžek pro azylové domy.

 Jen je dobré si uvědomit, že musíme umět nejen brát, ale i dávat. Ne ze všeho je potřeba vytřískat zisk. Něco můžeme udělat (darovat), prostě jen tak, z dobré vůle. 

O dětských domovech koluje spousta hoax zpráv. Že jsou tam děti rozmazlené dary a mají značkových věcí a elektroniky nad hlavu. Já si informace vždy ráda ověřuji sama. Ano, stát se o děti v domovech samozřejmě finančně stará, a spousta věcí si domovy snaží obstarat samy, ale oblečení je opravdu nejmenší priorita. Natož nějaké značkové, aktuální apod. Ano, souhlasím že je to ta nejmenší starost, kterou ty děti mají, ale proč jim alespoň trochu neulehčit, od toho od čeho můžu. V 18 letech, kdy děti musí domov opustit a osamostatnit se, začinají s malou výbavou, kterou z DD dostávají. Jako povlečení, trocha nádobí apod.

Proto jsou DD nadšeni i z ložního prádla nebo věcí do kuchyně. 

Nic z toho vám nepíšu, abych se tu nějak hrdě bila do hrudi, trvalo mi, než jsem k tomu postoji sama došla, a jestli tento článek inspiruje jen jednoho člověka, budu naprosto nadšená. 

Já sama jsem kdysi do DD prostě zavolala a zeptala se, jestli se jim hodí to, co jim chci přivést. 

Nemusíte darovat ani celou tašku, stačí jen pár kousků. Když budete mít jakýkoliv dotaz, nebo s tím budete chtít třeba poradit, stačí mi jen napsat do komentáře nebo emailu.

Vidím to jako cestu nejen skrz solidárnost či charitu, ale i udržitelnost. Moje oblečení teď bude žít dál, jen jiným příběhem. Nic se nevyhodilo, jen to udělalo šťastné další dívky, jak doufám.

Pokud budete chtít cokoliv darovat, třeba boty, pár triček, nebo cokoliv vás napadne, a budete to chtít se mnou sdílet stačí použít můj hashtag na instagramu

 #darujsInouobleceni

 Třeba společně inspirujeme další:)